První kapitola. Je celkem krátká, protože už mě nenapadlo, co bych tam mohla dát. Enjoy it..
V městečku Brentwood ve východní Anglii nastalo brzké ráno. V Mayfieldských zahradách, tak je pojmenována ulice, však ještě nikdo nebyl vzhůru. Jenom ptáci vykonávali svou práci a úpěnlivě se snažili probudit všechny v ulici. Jeden z mnoha zpěvných ptáčků seděl na větvi jednoho starého dubu a plnil svou práci a to, že se snažil znepříjemnit život jedné mladé dívky. Nahlížel ji do velkého okna, kde dívka spala, ve spánku se však mračila. Do snu ji totiž pronikal ptačí zpěv. Dívka totiž nechala pootevřené okno. Dívka s hnědými vlasy se zavrtěla a probudila se. Tvrdohlavě ještě měla chvíli zavřené oči, ale pak je z ničeho nic otevřela, zvedla se na posteli a poslepu došla k oknu. S mumláním "ptáci zkurvení" zavírala okno. Pak skočila do postele a znova se snažila usnout.
Kdyby se mohli ptáci smát, náš malý tlustý ptáček by se škodolibě usmíval a potom by vyrazil do hospody na pár piv, protože úkol dnešního rána měl už splněný. Ještě zazpíval poslední sloku své písně a pak odletěl. Nikoho už nezajímá kde.
Když se dívka jménem Frances probudila, úplně už zapomněla, že ji kdy nějaký potřeštěný pták probudil. Po chvilce převalování vstala a šla k zrcadlu. Se záporným kýváním hlavou se od něj odvrátila, vzala si gumičku a udělala si pevný culík. Nechtělo se jí nijak upravovat, byly přece prázdniny.
Sešla namáhavě schody a zamířila do kuchyně, ze které cítila vůni oběda. Otevřela dveře, kde její matka kuchtila oběd.
"Ahoj, co je na jídlo? Mám hlad," na její podporu se ozvalo zakručení. Její matka se otočila a rozesmála se.
"To vidím. Nebo spíš slyším," řekla středně vysoká hnědovláska s hnědýma očima. Mladší dívka jí byla velmi podobná.
"Kde je taťka?" zeptala se Fran.
"V práci," odpověděla jí.
"Chudák," řekla Fran škodolibě. Ona si mohla užívat prázdniny.
"A Ethan předpokládám spí?" zeptala se na svého staršího bratra.
"Co jiného se od něj dá čekat?" odpověděla řečnickou otázkou.
"Oběd bude za půl hodiny, tak běž něco dělat, než to bude," doporučila jí. Fran dočista zapomněla na svou první otázku a sebrala se a šla do pokoje. Tam si vzala knížku, škodolibě si pomyslela, že první den prázdnin začíná čtením a pustila se do knížky o mladé dívce, která se stala upírkou. Bylo to celkem napínavé, a tak to Fran chtěla dočíst co nejrychleji. Občas sice pomyslela na to, že potom si bude přát, aby četla pomaleji, protože už nemá žádnou jinou knížku a bude se skoro celé prázdniny nudit. Kdyby aspoň ten Ethan nebyl tak líný a občas s ní zašel do města na bazén. Ale on ne.
Zabrala se tak do knížky, že přeslechla dvoje volání. U jedné scény, kdy se mladá upírka zakousla z pomsty do krku jednomu otravnému člověku, se najednou rozrazily dveře. Fran s sebou cukla a rychle se snažila schovat knížku, ani nevěděla proč. Ve dveřích stálo naštvané, rozespalé monstrum. Tedy přesněji řečeno její bratr - Ethan.
"Neslyšíš-kurva-to-volání?" procedil skrz zaťaté zuby. Rozcuchané vlasy měl na všechny strany a obočí měl naštvaně nakrčené. Ani nečekal na odpověď a třísknul za sebou dveřmi. Dodupal do svého pokoje, kde opět třísknul dveřmi a pravděpodobně se pokoušel znovu usnout. Fran až moc dobře věděla, jak ho štve, když ho někdo probudí dřív, než vstane. Je to prostě ten typ člověka, který musí vstát sám od sebe. Stejně jako Frances.
Po obědě, který měla jenom Frances a její matka Sophia se Fran znovu usadila ke knížce, ve které prvně musela najít stránku, kde skončila, když ji vyrušil její bratr. Už ji našla a pokračovala ve čtení. Elizabeth se hladově zakousla do krku mladého studenta. Pila lačně, jako by nic nebylo důležitějšího. V půlce se zastavila, odtrhla se a znechuceně ho odhodila na zem. Nakrčila obličej, rukou si setřela krev, která jí stékala po puse. Mladík se na zemi držel na krk a přerývavě dýchal. Ve vedlejší ulici se ozvaly kroky, které zaslechla díky svému perfektnímu sluchu. Někdo se blíží! Pomyslela si. Popadla chlapce za ruku a odtáhla ho do nejtemnějšího stínu, který našla. Přiložila si prst na pusu a varovně se na něj podívala. Kroky vešly do ulice a osoba šla směrem k místu, kde se Elizabeth skrývala- Ozvalo se zaklepání na dveře. Fran otráveně otočila knížku a vyčkávající se podívala na dveře. Ty se vzápětí otevřely a dovnitř nakoukl její bratr Ethan. Po naštvaném obličeji nebylo ani památky.
"To chceš celé prázdniny být zavřená v pokoji?" zeptal se.
"Přímo po tom toužím. Není nic lepšího," odpověděla ironicky.
"Takže bys se mnou asi nešlo na bazén?" vymáčknul se konečně.
"Počkej, hned ti odpovím. Není nikdo na světě, kdo by se do těch plavek dostal rychleji než já. Takže vypadni, ať se můžu převlíknout," odpověděla a vyhnala ho. Potom na sebe natáhla modré plavky a přes to šaty téže barvy. Do kabely si dala ty nezbytnosti, které se obvykle k bazénu berou a mohla vyrazit. Ethan na ní už čekal v obývaku a když vešla, podíval se na svou ruku na imaginární hodinky a kroutil hlavou. Fran se jenom usmívala.
Došli do centra města, kde byl obrovský bazén a kde se to už kupilo lidmi. Sotva začaly prázdniny, tak slunce převzalo svou roli a obdarovávalo je přívaly horka.
Zaplatili vstupné, našli si místo mezi mnoha ručníky, svlékli se do plavek a šly do bazénu. Frances se samozřejmě odhodlala jako první, na Ethana byla moc studená. Ale nakonec stejně skočil, protože uviděl dvě pěkné dívky a chtěl se před nimi předvést. Frances se mu jen tiše smála, když zjistil, že si ho ani jedna nevšimla.
Celý den uběhl rychle. Frances se s Ethanem překvapivě skvěle bavila a Ethan taky nevypadal, že by se nudil. A stejným tempem utekly i celé prázdniny. Občas se sice zdálo, že se nějaký den vlekl, ale čas šel vždycky stejným tempem. V téhle kapitole je už načase se s Frances i s Ethanem rozloučit. A v příští kapitole si přečtete, jak Frances jede do posledního ročníku v Bradavicích. Přeji pěkný den.
Zde hledá